Veřejné
zdravotnictví a výchova ke zdraví
-
pojetí zpracování
Vlastní
technologie vzdělávání- plánování organizace vyučující jednotky předmětu
,,Veřejného
zdravotnictví
a výchova ke zdraví podle učebních osnov a učebního plánu
Září - říjen
- úvodní hodina – význam a náplň předmětu, určení témat pro referáty
1. systém zdravotní péče v ČR
1.1 systém zdravotní péče
-
reforma systému zdravotní péče, její
zásahy
-
historie VZ, vývoj v naší zemi, transformace zdravotnictví po roce 1989
-
systémy zdravotní péče ve světě a u nás
-
financování zdravotní a sociální péče
-
soustava zdravotnických zařízení
-
organizace zdravotní a sociální péče
-
postavení občana v systému léčebně – preventivní péče a jeho práva
-
typy zdravotnických a sociálních zařízení, provoz
-
charita, nezisková sféra a dobrovolnictví, jejich úloha v zdravotnické a
sociální péči
Listopad – prosinec
1.2. právní úprava zdravotní péče
-
listina základních práv a svobod a další základní právní normy
-
práva pacientů
-
eticko – právní aspekty zdravotní péče
-
poskytování zdravotní péče cizincům
-
zdravotnictví a etika,
právo
-
etické a právní aspekty zdravotní péče
-
právní odpovědnost zdravotnického pracovníka
1.3.zabezpečení v případě nemoci a jiných tíživých sociálních
událostí
- zákonné a dobrovolné pojištění
- zdravotní a sociální pojištění, práva a povinnosti pojištěnce, sociální
podpora
a pomoc
-
dávky a služby sociální péče poskytované pro vybrané skupiny obyvatel
-
základní právní předpisy zdravotní a sociální péče
-
starobní a invalidní důchod
Leden – únor
1.4. pracovníci ve zdravotnictví
1.5.+ 2.2 zdravotnické organizace programy na podporu
zdraví
- mezinárodní spolupráce v oblasti zdravotní a sociální péče (WHO, UNICEF
aj.)
-
program WHO, NPZ
opakování učiva za 1.
pololetí
Únor – duben
2. výchova ke zdraví
2.1. zdraví a nemoc
-
faktory ovlivňující zdraví
-
determinanty zdraví a jejich ovlivnitelnost
- sociální aspekty nemocí
-
úloha výchovy zdravotního pracovníka při ovlivňování nemocí, metody výchovy
dle determinant životního stylu NPZ
-
zdravotní stav obyvatel ČR a regionu, zdravotní stav dětí a mládeže, vliv
migrace podle demografie a
metod studia zdravotního stavu obyvatelstva ČR
-
zdravotně sociální problematika krizových situací, CO
Květen- červen
2.3. výchova ke zdraví
-
prevence
nemocí
-
metody a prostředky výchovy ke zdraví podle Otawské charty podpory
zdraví
-
pracovně právní, trestně právní a občansko právní otázky
zdravotnictví
opakování učiva za 2.
pololetí
Učivo 1.6. specifické dle otázek aktuálních pro zdravotnictví dle osnov
v rozsahu 3
hodin probíráno
při opakování učiva a úvodní hodině předmětu a v celku 2.3
Užití technologie vzdělávání v předmětu Veřejné zdravotnictví a
výchově ke zdraví:
Technologie vzdělávání v tomto předmětu je teorie vyučování využíváním
různých technických prostředků
ve vyučování a učení. Zabývá se i psychickou stránkou subjektu, pedagogickou
komunikací a interakcí
mezi učitelem a žákem. Pomáhá k objasňování sociálních vztahů ve vyučování i
v mimoškolních aktivitách.
Technologie vzdělávání v předmětu určuje zásady didaktické práce,
nejúčinnější metody a prostředky
k dosažení cílů vzdělávání, plánování a organizace v podmínkách prostředí ve
škole. Kurikulum
pedagogiky v tomto odborném předmětu je v soustavě učební osnovy, v učebním
plánu, případně v dalších
programech školního vyučování. Formou kurikula je kurikulum koncepční o
obsahu vyučování, projektové o konkrétně plánovaných učebně vzdělávaných programech a v učebnicích.
Další kurikulum realizační se týká učiva, které má být žákům prezentováno učitelem, učebnicí, počítačem,
exkurzemi a didaktickými
pomůckami. Velmi důležité je kurikulum rezultátové o osvojení učiva žáky a
efektové jednající o dlouhodobých
důsledcích obsahu předmětu, projevující se v postojích žáka podle daných
cílů kapitol předmětu.
Výchova v tomto předmětu je cílevědomá, plánovitá pro všestrannou přípravu
jedince na jeho společenské
úkoly a jeho osobní život. Ve výchově jsou důležité výchovné cíle, které si
v této oblasti předmětu klademe a z nich vyplývající jak výchovné prostředky, tak principy, metody a formy
výuky. Individuální a sociální cíle tvoří základní alternativu snahy o rozvoj osobnosti, uplatnění jedince
uvědoměle a kvalifikovaně plnit své
sociální funkce. Cíle obecné a specifické jsou cíle dané pro celkový rozvoj
jedince, vztahům k lidem, hodnotám a cíle k osvojení dovedností, návyků, postojů a potřeb žáka.
Cíle materiální a formální se
orientují na osvojení konkrétní učební látky, potřebných ke zvládnutí
určitých teoretických a praktických úkolů
v zaměstnání a společnosti.
Pedagogův profil je jedním iniciátorem a organizátorem výchovného
procesu. Na jeho odborné,
pedagogické erudici a osobnostním profilu závisí efektivnost výchovné
práce. Z rysů osobnosti pedagoga
je důležitý zásadový postoj morálky, pedagogický optimismus, trpělivost a
musí mít aktivní přístup k látce.
Pedagog musí mít dobré organizátorské dovednosti a musí dodržovat přísnou
spravedlnost při hodnocení
žáků. V procesu mravní výchovy hraje mimořádnou úlohu tvorba mravního
přesvědčení a poznání určité
mravní normy. Principy mravní výchovy jsou uvědomovanost, soustavnost,
názornost a trvalost. Základní
formou přesvědčování je morální příklad pedagoga, výklad a rozhovor o mravní
problematice. Vzděláváním v předmětu Veřejné zdravotnictví a výchova ke zdraví rozumíme soubor
osvojených vědomostí, dovedností
a návyků, které umožňují jedinci správně chápat základní společenské jevy.
Převažující orientace je na vědomosti nebo dovednosti a návyky. Obsah vzdělávání má tři základní
didaktické materiály –učební plán, učební osnovy a učebnice. Počet hodin předmětu na SZŠ je 1,5
hodin týdně.
Důraz se klade na mezioborovou koordinaci předmětů. Vyučovací metody jsou
způsoby k navození
jasného vnímání, chápání, zapamatování a aktivního vybavení, opakování
dovedností a návyků k jejich
praktickému využití. Dle různých hledisek fází pedagogického procesu jsou
vhodné metody
expoziční, fixační, motivační a diagnosticko klasifikační. Z hlediska zdroje
poznání se užívají
v předmětu metody slovní, přímé zkušenosti z práce učitele, práce s textem a
metody dialogu.
Z hlediska postupu vyučovací fáze je důležitá zvláštní skupina vyučovacích
metod nápodoba, rozhovor
a řešení kauzuistik. Podstatou metody samostatného řešení úloh si žák
procvičí a upevní dosavadní
poznatky. Metody zkoušení jsou metody výsledků práce písemné a ústní.
Součástí klasifikace
je dlouhodobé pozorování žáka. Technologie vzdělávání se zabývá i
organizační formou vyučování.
Forma vyučování je uspořádání podmínek k realizaci obsahu vyučování a
uspořádání vnějších organizačních stránek, cílů a podmínek výuky. Podle vztahu osobnosti žáka
je forma vyučování
skupinová nebo hromadná. Typ výuky je výuka informativní, kdy je aktivní
hlavně učitel a programově řízená, která rozvíjí myšlení a aktivitu žáka. Zásady, které jsou významné
pro potřeby žáka jsou
vysvětlení, demonstrace, případová studie, didaktická pomůcka, aktivní
opakování, procvičování.
Výchozí zásadou efektivnosti je princip cílevědomosti jasným stanovením cílů
a aktivizace poznávacích
a volních procesů. Zájem žáků je nutno podněcovat motivací o dané učivo.